Rozlišit, zda se jedná o změnu existující stavby, nebo již o stavbu novou, je samozřejmě zásadní pro rozhodnutí, v jakém režimu má být daný záměr povolován. Níže k tomu několik rozsudků správních soudů.

Dle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31.5.2016, č.j. 45 A 71/2014 – 84, v případě, že z původní stavby zůstala pouze část základní konstrukce, nelze nově vybudovanou stavbu považovat za změnu dokončené stavby, ale za stavbu zcela novou. Pokud ze stavby zbyde pouze část základové konstrukce, nemá sama tato část o sobě žádný účel. Torzo stavebního díla vzniklé odstraněním všech prvků dlouhodobé životnosti, které není s to plnit žádný účel, nelze za stavbu považovat. Stavbu, kterou stavebník následně po odstranění původní stavby provede na pozůstatku původní základové konstrukce, nelze považovat za změnu dokončené stavby, nýbrž za nahrazení stavby původní stavbou zcela novou, byť je postavena na stejném místě, má obdobné parametry a plní obdobnou funkci.

Totéž bylo judikováno i v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. dubna 2013 č. j. 8 As 31/2007-165, ve kterém soud konstatoval, že odstranění převážné většiny původní stavby až do základů a následnou realizaci nové stavby s využitím několika fragmentů stavby původní nelze hodnotit jako stavební úpravu.

Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12.3.2014, č.j. 6 As 120/2013 – 41, pak není podstatné a rozhodné, nakolik se nová stavba původní stavbě podobá a nakolik se od ní má odchylovat. Jsou tak vyloučeny případy, kdy v rámci změn dokončené stavby docházelo prakticky k realizaci novostaveb, které byly výrazně odlišné a mnohdy prostorově větší než stavby původní.  V případě, že byla původní stavba zcela odstraněna (minimálně však do toho stadia, kdy již přestalo být patrno dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží) a na jejím místě byla postavena nová stavba, byť i druhově shodná, nejde o změnu dokončené stavby, ale o zřízení nové stavby na pozemku a na místě (původní) stavby zaniklé.

Podobně rozhodl Krajský soud v Praze i v rozsudku č.j. 54 A 27/2019 – 78, ve kterém žalobce úspěšně zastupovala naše advokátní kancelář. Žalovaný v tomto případě vydával novostavbu domu za pouhou změnu dokončené stavby, čímž se snažil obejít regulativy platného územního plánu. Krajský soud zde uvedl, že změnou dokončené stavby jsou pouze takové stavební zásahy, při nichž zůstává stavba v zásadě zachována a v jejichž důsledku se zvětšuje výška stavby (části stavby) či půdorys stavby, nebo se pouze mění vnitřní uspořádání stavby či se zasahuje do obvodového pláště stavby (zřízení nového okenního či dveřního otvoru apod.). Dle soudu se změnou dokončené stavby mohou být samozřejmě spojeny i bourací práce, včetně trvalého odstranění některých částí stavby, ovšem v kvantitativně omezeném rozsahu.

Dle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31.5.2016, č.j. 45 A 71/2014 – 84, má stavebník postupovat v souladu se stavebním zákonem tak, že nejprve ohlásí záměr odstranit stavbu (§ 128 stavebního zákona) a následně požádá o vydání rozhodnutí o umístění a povolení nové stavby v některém z přípustných povolovacích režimů dle stavebního zákona,  popř.  též o rozhodnutí o udělení výjimky z obecně technických požadavků na výstavbu (§ 169 odst. 2 stavebního zákona).

JUDr. Michal Bernard, Ph.D.

Mgr. Jan Trachta