Tohoto ustanovení mohou zneužívat zaměstnavatelé, kteří po skončení pracovního poměru odmítnou vyplácet tzv. peněžité vyrovnání za dodržování konkurenční doložky, právě s odkazem na to, že doložka je podle zákona neplatná.

Zapomínají přitom na ustanovení § 19 odst. 2 zákoníku práce, podle nějž neplatnost nemůže být zaměstnanci na újmu, pokud ji nezpůsobil výlučně sám. Navíc podle § 20 se neplatnosti nemůže dovolat ten, kdo ji sám způsobil. Jestliže zaměstnavatel předložil zaměstnanci k podpisu smlouvu, která obsahuje současně zkušební dobu i konkurenční doložku, bezpochyby se na vzniku neplatnosti podílel a vzhledem ke svým odborným zkušenostem dokonce podstatně větší měrou. Neplatnosti se tedy dovolat nemůže.