V této souvislosti lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 1621/2020 ze dne 9.12.2020, v němž jeho velký senát občanskoprávního a obchodněprávního kolegia neshledal důvody pro přehodnocení dosavadního ustáleného výkladu příslušných ustanovení silničního zákona, zejména pojmu „závady ve schůdnosti“ ve smyslu ust. § 26 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), a jeho právních důsledků. Míra předvídavosti coby definiční znak „závady ve schůdnosti“ je odvozena od celkového stavu komunikace, který je každý chodec povinen vyhodnotit. Požadavek, aby chodec s obvyklou mírou pozornosti zvážil, v jakém stavu se přibližně nachází úsek komunikace, kam hodlá vstoupit, tak pro něj nemůže být nijak nepřiměřený, nečekaný nebo překvapivý. „Závadou ve schůdnosti“ je pak pouze místo, které se celkovému stavu komunikace a okolním poměrům vymyká svou sníženou kvalitou, v čemž je právě ona nepředvídatelnost pro chodce, který jinak volí způsob chůze přizpůsobený obecně panujícím podmínkám.

Ze závěru zmíněného rozsudku pak neplyne, že by vlastník komunikace odpovídal za veškerou újmu způsobenou chodcům závadami ve schůdnosti komunikací. Úpravou zákona o pozemních komunikacích tedy není vyloučena obecná odpovědnost vlastníka komunikace za konkrétní porušení právní povinnosti s presumovaným zaviněním, a to podle občanského zákoníku. Porušením zákona je pak v tomto smyslu především porušení povinnosti správy komunikací výslovně zakotvené v § 9 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, tj. neplnění povinnosti provádět pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy komunikace. 

             Ústavní soud pak v dalších rozhodnutích potvrdil zamítavá rozhodnutí obecných soudů týkajících se úrazů chodců v důsledku náledí, které se staly často v brzkých ranních hodinách nebo právě v době, kdy mrzlo a sněžilo. Aktuální nálezy Ústavního soudu tak potvrzují předchozí rozhodnutí obecných soudů a Nejvyššího soudu ČR, že chodci, který utrpí úraz na zmrazku, za nepříznivého počasí, v nočních či brzkých ranních hodinách, nárok na odškodnění nevzniká, neboť povinnost majitele komunikace nesahá tak daleko, aby se za nepříznivého počasí brzy ráno nemohlo na komunikaci nacházet kluzké místo. 

I v těchto případech totiž zákon o pozemních komunikacích vlastníku komunikace umožňuje zprostit se vzniklé odpovědnosti tím, že prokáže naplnění některého z liberačních důvodů podle § 27 odst. 3 zmíněného zákona. V úvahu bude vždy přicházet závěr o možné spoluúčasti poškozeného na způsobení újmy. V tomto směru je vždy povinností nalézacích soudů důsledně zkoumat všechny rozhodné okolnosti případu, tj. zda chodec zvolil ze všech dostupných cest tu nejbezpečnější, zda použil správnou obuv, přizpůsobil své tempo stavu komunikace apod.