Vše začalo novelou ještě obchodního zákoníku, od roku 2012 byl vložen § 66d, který výslovně zavedl možnost výkonu obchodního vedení na základě pověření i v pracovněprávního vztahu. Judikatura (např. 21 Cdo 3822/2012) však nadále z dvou základních důvodů trvala na nemožnosti takového souběhu titulů k obchodnímu vedení. Prvním důvodem bylo dvojí odměňování za tutéž činnost a druhým konflikt režimu odpovědnosti. Bylo však ustáleno, že pro společnost je možno i na základě pracovněprávního vztahu vykonávat další a jiné činnosti, než jaké jsou vykonávány z titulu funkce.
V roce 2015 se však objevil judikát Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 496/2014, který dosavadní restriktivní přístup prolomil, když za činnost odlišnou od místopředsedy představenstva akciové společnosti, považoval výkon práce obchodního ředitele. Odůvodnění rozsudku však nadále stojí na skutečnosti, že pravomoci představenstva a obchodního ředitele se neprolínají, neboť „představenstvo zabezpečuje obchodní vedení včetně řádného vedení účetnictví společnosti a předkládá valné hromadě ke schválení řádnou, mimořádnou a konsolidovanou, popřípadě i mezitímní účetní závěrku a návrh na rozdělení zisku nebo úhradu ztráty v souladu se stanovami společnosti. Obchodním vedením akciové společnosti ve smyslu ustanovení § 192 odst. 1 věty první obch. zák. je řízení společnosti, tj. zejména organizování a řízení její podnikatelské činnosti, včetně rozhodování o podnikatelských záměrech." Se závěry rozsudku by se jistě dalo polemizovat, neboť obchodní ředitel se také minimálně podílí na organizování a řízení činnosti společnosti, včetně rozhodování o podnikatelských záměrech.
Vzhledem k tomu, že tento judikát argumentačně nepřekonává dosavadní judikaturu, je třeba uzavřít, že pravidlo o nemožnosti uzavírání pracovních smluv na činnosti vykonávané z titulu funkcí v korporacích zůstává nadále v platnosti. Uzavírání takových smluv by bylo rizikem zejména z hlediska možnosti následného napadení platnosti takové smlouvy, což může mít dalekosáhlé důsledky, jak např. v možné neexistenci úrazového, zdravotního a sociálního pojištění, přes neplatnost ujednání o odměňování či výpovědní době až po riziko neplatně sjednaných smluv s obchodními partnery.
Podle našeho názoru je uzavírání pracovněprávních smluv na činnosti vykonávané z titulu funkce zbytečným rizikem. Poměrně jednoduchým východiskem je uzavírání smluv o výkonu funkce, které se uzavírají v režimu zákona o obchodních korporacích. Podpůrně se na tyto smlouvy užijí také ustanovení občanského zákoníku o příkazu.
Smlouvy o výkonu funkce povinně schvaluje nejvyšší orgán společnosti (či družstva). Vzhledem k tomu, že v těchto smlouvách není možno počítat s aplikací institutů či ochranných dob zákoníku práce, doporučujeme sjednávání takové smlouvy konzultovat s advokátem, který se této oblasti práva věnuje.
Mgr. Filip Čierny, spolupracující advokát
------------------------
Aktualizace: V září 2016 Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. I. ÚS 190/15 ve věci souběhu funkce a zaměstnaneckého vztahu tak, že obecně tento souběh vyloučen není a soudy pro případnou neplatnost musí doložit konkrétní přesvědčivé argumenty, čímž se významně postavil na stranu právní jistoty a zásady, že smlouvy mají být dodržovány. V této věci se jednalo o souběh funkce předsedy představenstva a zaměstnaneckého vztahu na pozici generálního ředitele.